Temná slepota 10- Láska pojí všechny
Z kajuty se ozývalo hlasité bušení pěstí do stolu. Will Turner měl už otlučenou pravou dlaň, jenž ho bolela tak, že s levou raději ani nezačínal. Zase ho zradila? Nebo to jeho Elizabet jenom hraje? Z jeho myšlenek ho však vytrhl ženský hlas. ,, Kapitáne, ráda bych s vámi mluvila, můžu dál?" ,,Ano, jistě." usmál se nuceně Will.
,, Slyšela jsem, jak bušíte do stolu, a něco mě napadlo" řekla Angelica, neustále sledujíc, zda-li jí Will neignoruje.
,,Ano a co?"
,,Ta dívka.Ta co jsme se na ni dívali tou koulí. To je vaše dívka, že ano?"
,,Jsme manželé, když dovolíte" Trochu vyprskl Will.
,,Omlouvám se", falešně se s nevinným úsměvem zastyděla a pokračovala v konverzaci:,,No a já jsem zaze chodila s Jackem. Ikdyž pochybuji, že na mě ještě myslí." řekla smutně.
,,Chodila jste s ním?"
,, Ano, ale je to dlouhý příběh."
,,Vyprávějte mi ho, já miluju tyhle příběhy."
,,Tak dobrá, když to tak chcete... " Zhluboka se nadechla a začala vyprávět.
,,Chodívala jsem již od mala do španělského kláštera. Vychovala mě prakticky pouze Bible. Jednoho dne, když mi bylo osmnáct let, Jsem v kostele uviděla někoho zvláštního. Byl to poměrně pohledný mladý muž, s očima jako černý karamel, který vlastně ani neexistuje. No a v noci téhož dne jsem uslyšela bušení kamínků do okna v mém pokoji, který jsem s nikým nesdílela. Když jsem ho otevřela, nestál tam nikdo jiný než on. Zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěla někam jít , a já navzdory výchově vírou nedokázala odmítnout. Nekolikrát jsme to pak zopakovali, chodívalí jsme na jedno nehlídané, opuštěné, ale hezké místečko na kraji města, kde jsem bydlela. Na kraji Sevilly. O pátém rande jsme si dali první pusu.
Byl to typický milostný vztah. On mě vytáhl z kláštera a vydrželi jsme s polu asi rok a půl, pak jsme se zasnoubili. Na svadební den ale nepřišel.Asi před dvěma měsíci jsem ho potkala znovu, za dva týdny mě ale vysadil na tom ostrově.
To je náš stručně popsaný příběh."
Will sledoval Angelicu a líbilo se mu, jak ten příběh cítila, když ho vyprávěla. Když mu to docvaklo, otevřel pusu, zvedl obočí o oči se mu rozšířily.
,,Zasnoubili? zeptal se, nemohouc překvapením skoro dýchat.,,Tak o tomhle se mi nezmínil", zasmál se.
,, Ano, zasnoubili. Nejste sám, koho to překvapuje- já jsem na něj civěla stejně jako vy teď na mě když mě požádal o ruku."
,,Váhala jste pak s odpovědí?" Vysoukal ze sebe Will.
,,Přiznávám, že mě to zaskočilo. To ano. Ale nemohla jsem ho odmítnout." Se slzami na tváři se sesypala na židli a jednu z nich, která jí už nepříjemně šimrala, si otřela. Podívala se na něj a co nejvážněji dovedla, řekla: ,,Milovala jsem ho. A on mě tolikrát podved. Nemluvě o tom, co jsem viděla dneska."
,, Copak jste to neviděla? Nejspíš to má svůj důvod, proč se tohle všechno děje. Moje žena, Elizabeth, je na tom ostrově kde čtyři roky vychovává našeho syna, kterého jsem osobně ještě neviděl. Jack je slepý a důvod, proč jsou teď spolu, nemusí byt takový, jaký jsme si hned vyložili. Copak nemám pravdu?" Snažil se Angelicu nějak utěšit, ta se na něj jen ustaraně usmála.
Dveře od kajuty se náhle otevřely. ,, Kapitáne, na obzoru je nějaká pevnina!" vykřikl mladý námořník a hned se odebral pryč. Will se zvedl ze své kapitánské židle, Angelica ho následovala, a šel ke kormidlu, kde mu jeho otec podal dalekohled.
,,Jsme tady", řekl, když sundaval dalekohled. ,,Potřebuju ten prášek",rekl Billovi. Ten mu podal jakýsi obyčejně vypadající sáček , jehož naplní byl smaragdový prášek, který na sebe Will nasypal. Angelica zvědavě sledovala, jak se vstřebává. Will pak přikázal své posádce , ať spustí čluny a spolu s Angelicou se vydal na ostrov, který se nad mořem tačil asi sto metrů od nich.
Za pět minut ucítili pevnou půdu pod nohoma a Angelica se zasmála.,,Přesně tohle jsem měla na mysli".
,,Co jako?" Nechápal Will."
,,Když jsem mluvila o tom návrhu."
,, Aha". Odpověděl Will a s jakousi mapou v ruce se vydal spolu s Angelicou napříč ostrovem.