Temná slepota 11-Ztraceni-2.část
Krajina, kterou procházeli, byla nádherná, ale o to víc nebezpečná. Gibs byl trošičku pozadu, ale nebylo to nic strašného-Will, který sledoval své orientační body a Jack, kterému div pusa neupadla z civění na ta obrovská stvoření, která viděl, na něj brali ohled.
,,Víš něco alespoň o některých z těch...zvířat?" vyzvídal Jack.
Will se hlasitě zasmál.Div že nedostal záchvat smíchu! ,,Ne" vyprskl smíchy.
Jack se nadech, otevřel pusu jakože chtěl něco říct-ale šumění ve křoví mu v tom zabránilo. Celá partička k němu přišla blíže, a jakmile Jack sáhnul po jedné menší větvičce, byl opravdu nemile překvapen-vyskočili na něj tři masožraví dinosauři velcí zhruba jako člověk, jimž patřily velké, zahnuté drápy na palcích a ostré, pilovité, nebezpečně vyhlížející zuby. Will mu chtěl pomoct, ale skočila na něj další skupinka masožravců. Jack se podíval na Gibse, který jim chtěl pomoci, ale místo toho, aby žadonil jak smyslů zbavený, ho odháněl všemi možnými způsoby pryč. Když mu však jeden z dravců věnoval pohled do svých krvelačných očí, vzal roha. Jack si oddechl a situaci zkontroloval . Will jen bezmocně máchal kukama ve vzduchu a zarýval obličej do země, a dinosauři do něj víc a víc rýpali. Stejně tak i do Jacka. Jack zakroutil hlavou a vykřikl:
,,NARI!"
Dinosauři zpozorněli. Podívali se na Jacka, který je probodával pohledem, a začali ustupovat. Jeden z nich se dal na útěk, ostatní ho následovali, až tam nezbyl žádný. Jack vztal a oklepal ze sebe hlínu, kterou při incidentu nabral. Will udělal totéž, ale měl hlínu a prach i na obličeji.
,,Zatraceně, co to bylo?!" vztekal se.
Jack doklepal veškerou špínu, podíval se na něj koutkem oka a odpověděl:
,,Raptoři.Ale nebyli to ti nebezpeční, byla to jen mláďata. Učila se lovu. Věř mi, počkej si na dospělé."
,, To se mi hned ulevilo. Mimochodem díky."
,,Kde je Gibs?" strachoval se Jack.
Oba se rozhlíželi do stran a Willův pohled se zasekl u jednoho ze stromů. ,,tamhle" ukázal a Jack se tím směrem taktéž podíval. Gibs tam stál jako kůl v plotě a zíral strnulým pohledem na ty dva. Jack s Willem k němu vykročili a než si to stačil uvědomit, stáli u něj a podívali se, jestli je v pořádku. Byl. Ale stále stál tak strnule, až mu Jack zamával dlaní sotva pár centimetrů před obličejem.
Ale dočkal se pouze mrknutí.
,,Huu!" snažil se ho upozornit., ale nefungovalo to.
,,HUUU!"
Tentokrát zareagoval a s prudkým trhnutím téměř nadskočil.
,,Ježižmarja! Panenko skákavá!" Vykřikl.
,,Jsem rád, že ses tu nesesypal" prohodil s největší ironií Jack. Pak se rozesmál. ,,To by vypadalo! Jeniný, po kom nic nejde, se jako jediný sesype k zemi! " Přitlačil dolní zuby k horním a nasadil pohled "a kruci".
,,To by bylo to poslední, co bych tu potřeboval".
V dálce uslyšeli máchání křídel a syčivý řev. Gibs, který se sotva vzpamatoval, se tím směrem podíval a spolu s Jackem a Willem se jím vydal.
Došli k jakési vysoké jeskyni, odkud se zvuk ozýval. Bez váhaní vešli dovnitř.
,,Jak je to vlastně s těmi Ikrany?" Ptal se Jack Willa.
,, Musíme se s pomocí modrého plamene přeměnit na domorodce, a pak jít a navázat spojení s Ikrany, kteří si nás vybrali."
Došli ke srázu a chytili se stěny, a to i přes to, že byla studená.
,,Jak poznám, že si mě vybral?" vyzvídal Jack, načeš Will se kousl do rtu.
,,Bude tě chtít zabít."
,,No to je bezvadný. A neudělá si ze mě rovnou svačinku?"
Will ale neodpověděl.
Všichni ztichli,poslouchali skřeky velkých bizardních zvířat. Asi deset metrů před nimi hořel menší, modrý plamínek. Jack neváhal ani minutu, ani se nepodíval na Willa, jestli jeho jednání odsouhlasí, a modrým plamenem prošel.
Ten začal v mžiku syčet.
Will s Gibsem toho moc neviděli, protože záře ohně byla tak silná, že jim znemožila svého přítele vidět..
Pak se plamen uklidnil.
,,Co to sakra je?!" vykřikl Jack, když se na sebe podíval. Měl sice to samé oblečení co předtím, ale jeho kůže byla modrá s tenkými žlutými pruhy.
,,Říkej tomu "kábátek od modrého plamínku" " zasmál se Will a do plamene vkročl taky.
Plamen začal opět syčet. Jack s Gibsem si vlivem silného záření museli zakrýt obličej a především oči. Z plamene vyšla podobná "obluda" jako před chvíli Jack.
Nyní byla řada na Gibsovi.Ten s tím neměl sebemenší problém a a modrou kůži získal taky. Pozorně si ji prohlížel, všiml si třeba, že mu zmizely všechny chlupy. A studoval dál.
,,Panebože!" řekl Jack a díval se na cosi hadovitého, co držel v ruce. Jeho přátele udělali totéž co on a všichni se shodli, že to, co zkoumají, je ocas.
Pak si všimli ještě jednoho "hadovitého útvaru" a Jack, jak už bylo u něj zvykem, chtěl cosi namítnout, Ale Will mu v tom zabránil.
,, Tím navážeme s ikrany spojení, myslím."
Stále je slyšeli, jak máchají svými mocnými křídli a opatrně se k nim přibližovali.
Tentokrát šel prní Will.
Netrvalo dlouho a ocitli se tváří v tvář podivným ještěrům. Místo toho, aby jim uhýbali, se snažili některé pochytat. Neúspěšně. Will máchal mečem sem a tam a zase zpátky, ale zuřiví Ikrani ho dohnali na okraj tamního srázu.
Na Gibse jeden z Ikranů vztekle dupal a Gibs z toho s těží dýchal, jiný mlátil s Jackem o skálu tak surově, že začal zvracet kev, která mu mimoto tekla v nemálém množství i z nosu.
Will byl mezitím stále uvězněný mezi těmito ještěry a srázem. Namířil pohled k Gibsovi, který už skoro nemohl dýchat. Celého si ho prohléhl, jestli není jinak zraněný, a na jeho noze zahlédl krev.
Jenomže si nevšiml žádné rány, ze které by mu tekla. Pod ním ale byla kaluž krve, táhnoucí se ..... ,,Panebože! Jacku!" vykřikl, dal Ikranům pěstí a rozeběhl se ze všech zbývajících sil k Jackovi. Ten stál, přitisknutý ke skále, obličej měl celý zakrvácený a rukou se držel za břicho. Will se rozhlédl okolo, ale Ikrani se zřejmě dali na ústup, a tak chytil jackovu ruku, krerou si mačkal břicho, a nadzvedl ji.
Jack se v tu ránu sesypal k zemi. A Will už viděl, co se stalo-měl v břiše hlubokou ránu, ze které mu tekla krev. Začal klepat rumama a nohama. Vůbec to nebylo dobré.
Jack byl v šoku. Ztratil již hodně krve a daší její ztráta by mohla mít vážné následky. Co Will ale udělá, to on sám netušil.
Z očí se mu postupně vytrácela jiskra žívota a zdálo se, že usíná. Ale neusínal.
Umíral.
Rukou si stále tlačil na ránu a jeho tvář byla pokrčená bolestí. Sáhl do jedné ze svých kapes a vytáhl prsten.Chytil Willa za ruku a prsten m dal do dlaně.Tu sevřel.Will se na něj podíval původně s nevelikým zájmem, dokud mu nedošlo, že to byl....
,,Snubák?!"
Byl to skutečně snubní prsten, což bylo důkazem toho,že žena, kterou osvobodil z bohem zapomenutého ostrova, Angelica,nelhala. Ano, říkala že byly zasnoubení-on jí to však nevěřil. Dlouze si prsten prohlížel. Byl to klasický snubák, nijak zvlášť vyšperkovaný nebyl. Ale očividně měl pro Jacka obrovskou cenu.
Will zvedl svůj pohled zpátky k Jackovi ve chvíli, kdy pirát jakoby omámeně přivíral víčka.
,, Ne, Jacku, to mi nedělej! "
Willova prosba zůstala nevyslyšena. Jack Sparrow rychle slábnul.
,, Jacku, prosím, nech toho! Ty se z toho dostaneš!"
I když se chvílema zdálo, že je jackovi malinko líp, opak byl pravdou. Takže Jack čím dál tím víc padal do propasti, kterou ani jeden nechtěl jmenovat, protože byla temná, nemilosrdá, krutá a věčná. I když bylo třeba uznat, že na to, že ho nejméně polovina celosvětové populace nenávidí a chce vidět, jak visí na šibenici, unikal vcelku úspěšně. Ikrani,lépe řecěno to, co Jackovi provedli byla pravděpodobně jen shoda nešťastných náhod. Přesto to Willa a Gibse pořádně vykolejilo. Když se krev dostala ve větším množstí i dále od Jackova těla, Will zkontroloval , jestli je ještě naživu. Gibsovi pak stačil jediný pohed a pochopil.
Jack Sparrow žil pestrý život, byl oblíbený i nenáviděný , byl to pirátský kapitán a lord, milovník rumu a žen, možná zbabělec, ale především dobrý člověk. Jedno přání ale zůstalo nesplněné.
Kapitán Jack Sparrow se už nikdy nestane nesmrtelným.
Žádnej nadpis
(Petik, 3. 8. 2016 12:34)